Soužití na síti a občanské přátelství: sociální média podle Aristotela

Mgr. Jaroslav Rytíř

Sociální média mají řadu různých podob. Mohou sloužit jako řečniště, nároží, kolbiště,
nízkonákladový sdělovací prostředek, klub, prodejna, inzertní plocha, a sama jsou také
výrobkem a službou nabízenou za účelem zisku. Jsou však i místem, kde spolu mnozí lidé
chtějí trávit čas. Společné trávení času ve společných činnostech je podle Aristotela jednou
z hlavních podmínek přátelství. Podle téhož řeckého filosofa je přátelství, vedle zákonnosti
a spravedlnosti, charakteristickým rysem dobré obce. Nikoli jakékoli přátelství, nýbrž
přátelství občanské (politiké filia), označované též jako svornost (homonoia). Aristoteles
má za to, že obec, ve které takové přátelství chybí, přestává být nejen blaženou, ale vůbec
udržitelnou. Otázka tedy zní: Nejsou sociální sítě jedinečným místem, kde v podmínkách
velkých moderních společností může takové přátelství a taková obec vznikat? Co by tomu
mohlo napomáhat a co tomu naopak brání?

Aristotelova Etika Nikomachova je i v této věci užitečnou četbou. „Podobá se …, že přátelství drží pohromadě i obce a že o přátelství dbají zákonodárci více než o spravedlnost. Zdá se totiž, že svornost je něco jako přátelství a svornost je to, oč zákonodárci nejvíce usilují, zatímco rozkol, tedy nepřátelství, je naopak to, co z obce nejvíce vyhánějí.“

Anotace