K čemu potřebujeme politické strany?
Politické strany jsou každodenní součástí života všech demokratických společností. Zprávy o jejich činnosti plní stránky novin, v televizích i v hospodách se diskutuje o jejich vzestupech a pádech, ambicích, záměrech, charakteru či programu. Nezřídka se také stávají terčem kritiky, stížností či přímo hněvu společnosti. Nabízejí se tedy zdánlivě jednoduché otázky:
K čemu jsou politické strany opravdu potřebné? Jakou nezastupitelnou funkci plní? Nemohli bychom se bez nich obejít?
Na podobně jednoduché otázky však málokdy existují jednoduché odpovědi. K otázce po smyslu a fungování politických stran lze přistupovat různými způsoby a z různých perspektiv. Jednu empirickou danost mají však tyto perspektivy společnou: politické strany hrály a hrají klíčovou roli v každé funkční moderní demokracii. Vlastně si neumíme (realisticky) představit, jak by vypadal demokratický politický systém bez stran – jejich role se proto skutečně zdá nezastupitelná. Předkládaná příručka, na níž se autorsky podíleli Matej Cíbik, Vladimíra Dvořáková, Petr Vymětal, Michal Pehr a Michel Perottino, mapuje důvody, proč se máme domnívat, že nejde o pouhý dojem či historickou nahodilost. Vedle toho se také pokouší podat přehled rizikových vlastností, které v sobě politické strany a idea stranictví od počátku nesou. Obojí by mělo přispět k pochopení „krize“ politických stran, o níž se dnes často mluví.
Referendum a zastupitelská demokracie
Donedávna se v naší zemi tématem přímé demokracie zabýval kromě několika odborníků a politiků málokdo. Dnes je to téma živé veřejné diskuse, která probíhá i na půdě parlamentu a vlády, přičemž v drtivé většině případů je to diskuse o referendu, nejčastěji zvažovaném nástroji přímé demokracie, do té míry, že v běžné debatě se u nás začínají termíny „přímá demokracie“ a „referendum“ užívat téměř synonymně. Referendum znají ústavy mnoha zemí včetně České republiky již delší dobu. Ale zatímco doposud šlo o nástroj používaný spíše mimořádně, v současné době v něm mnozí zastánci přímé demokracie vidí jednu z hlavních institucí nového demokratického pořádku.
Průzkumy veřejného mínění už delší dobu ukazují, že v mnoha demokratických společnostech roste počet lidí, kteří by chtěli ovlivňovat politiku svého státu nebo své obce nejen tím, že jednou za čas odevzdají ve volbách svůj hlas. Důvodem nemusí být nespokojenost s politickou reprezentací. Může jím být jednoduše přání vést aktivnější občanský život. Na druhé straně však přímá demokracie může vyvolávat obavy. Co když referenda, přinejmenším v našich podmínkách, demokracii nezlepší, nýbrž zhorší, anebo ji dokonce zničí? Brožura Referendum a zastupitelská demokracie představuje institut referenda ze tří různých úhlů pohledu, ze kterých by se měla osvětlit většina naznačených problémů. V první části je to pohled právnický, ve druhé pohled sociologický a ve třetí pohled politologie a politické filosofie.
Cílem této příručky, kterou vytvořili autoři Akademického fóra při Filosofickém ústavu AV ČR, není dát jednoznačnou odpověď či praktické doporučení, ale ukázat, jaké jsou základní souvislosti, na které by se nemělo zapomínat a bez jejichž zohlednění nelze na otázky přímé a zastupitelské demokracie přesvědčivě odpovědět, ať už je výsledná odpověď jakákoliv.